15. září 2010

Příběh Marečka narozeného ve 25. týdnu těhotenství



Poprvé, když jsem byla těhotná (po 2 letech snažení) jsme o miminko přišli ve 21.tt (spontánní potrat). Cítila jsem se prázdně a spěchala na další mimi... To se povedlo a asi po 6m jsem byla těhotná znova. První 3m mi bylo zle, hodně jsem zhubla , ale mimi se vyvíjelo dobře. Užívala  jsem Magnézko a Urogestan. Našli mi poruchu štítné žlázy, hematom v děloze, ale jinak nic výjimečného. Zdárně jsem překlenula 21.tt a říkala si, že už snad nic nehrozí.
To jsem se spletla. Ve 22.tt bolest kyčle, přesně tak to začalo minule. Na nic jsem nečekala a jela ke gynekologovi, odtud k Apolináři v Praze. V nemocnici, ač to není v mé povaze, jsem všechny předběhla a doslova se nacpala do ambulance a mávajíc průkazkou s registrací týden starou se domáhala hospitalizace. Sice jsem vypadala, že mi nic není, ale nález nelhal. Nedávali mi moc šancí, že vydržím alespoň do 24.tt. Dostala jsem kapačku, které jsem  zbavila až po porodu. Absolutní klid  a zákaz vycházek, maximálně na WC a do sprchy.
Vydržela  jsme do 25+6.tt. Ráno, jako každé jiné, jen test na cukrovku. Udělalo se mi zle a za chvilku jsem začala "rodit. Píchli mi ještě kortikoidy a šup na sál, kde se ještě snažili vše zdržovat, aby kortikoidy zabraly. Mezitím přijel přítel. Vůbec netušil, že malýho budou zachraňovat. Původně vůbec k porodu nechtěl, necítí se v nemocničním prostředí dobře, ale ustál to a bezvadně mi asistoval  celých 26 hodin.
Porodní bolesti jsem měla docela velké a asi po 5 – 10minutách, ale vydrželi jsme přesně 26 hodin, takže kortikoidy stihly trochu zabrat. Potom mi doktor píchnul vodu a v tom okamžiku bolesti ustaly, tak se rozhodl, že se vzdálí a sestra ho zavolá až se to rozjede. To mě dost vyděsilo, tak jsem pro jistotu zahekala, jakože je to už tady (hlavně, aby nikam nechodil)!.Vrátil se, nakoukl do mě a zjistil , že před hlavičkou kouká pupečník. Zavolali další doktory a chvátali jsme na sál.
Udělali mi akutní císařský řez a narodil se náš Mareček (930g). Chudák tatínek se mezitím z toho všeho vzpamatovával na porodním boxu a pak se šel podívat na malýho.
Já ho viděla až  druhý den. Měla jsem dost smíšené pocity a nevěděla, co si myslet. Přede mnou leželo v inkubátoru dítě....moje dítě ... a já nevěděla, co k němu mám cítit … nevěděla jsem jestli přežije. Byl tak malý. Navíc se mi vůbec nerozjela laktace. Z toho jsem byla opravdu na dně. Laktační poradkyně byla maximálně angažovaná a nemohla pochopit, že mi z prsů  nic neteče, což mě ještě víc deptalo. Pila jsem kojící čaj, jedla homeopatika, pravidelně odsávala, to všechno 40 dní, pak jsem to vzdala. Když se Marek narodil, pár dní dostával antibiotika , pak přišla novorozenecká žloutenka, léčili jsme tepennou dučej .Vše jsem se snažila přijímat, jak to je, pobrečela si doma, abych v nemocnici malého nestresovala. Užívali jsme si spolu klokánkování, to bylo bezvadný a pomohlo mi překlenout tu dlouhou dobu , kdy byl v nemocnici a já za ním jen dojížděla. Informace o nedonošených dětech jsem nesháněla, věděla jsem, že nemám na to je číst. Rozhodla jsem se, že pro tentokrát mi bude lépe v blažené nevědomosti. Žila jsem ze dne na den, jen pro tu chvíli být s Markem. Neplánovali jsme, kdy půjdeme domů , jestli přibere, nepřibere, řekli jsme si, že prostě dostane tolik času, kolik bude potřebovat.
Nakonec Marek strávil v nemocnici 75dní. Přes 30dní byl na CPAPu. Pak se stala na dalších cca15 dní našim nerozlučným společníkem hadička s kyslíkem. Přibíral opravdu hooodně pomalu, až to dělalo doktorům těžkou hlavu, že tolik sní a vidět to není. Dostal  jednu transfúzi. Jinak nic dramatického neproběhlo, naštěstí. Poslední týden před propuštěním jsem nastoupila do nemocnice k němu, abychom se sžili a naučili krmit z láhve. ...
… Pak už nás čekala cesta domů. Měla jsem trochu problémy zapadnout mezi maminky s "normálními"dětmi, měly úplně jiné starosti, ale časem se i to srovnalo. 6 měsíců Marek inhaloval, Vojtovu metodu jsme cvičili do 1. narozenin. Chodíme na kardiologii, neurologii, oční a do poradny pro nedonošence, ale to už jsou teď spíš takové "zdvořilostní" návštěvy. Dostali jsme upravený očkovací kalendář, na foniatrii jsme byli jednou, u psychologa také, vše naštěstí v pořádku.
Teď budou Markovi 3 roky, je  zdravé , normální dítě, které právě prochází obdobím vzdoru , co víc si přát   :))    
Děkujeme moc  lékařům a sestrám od Apolináře. 

Marečkova maminka Pavla je zároveň laickou poradkyní pro rodiče, kterým se narodilo předčasně miminko. Pokud Vám bude smutno anebo se naopak budete chtít podělit o svou radost, zavolejte jí či napište  !
Je připravená sdílet s vámi vaše pocity, protože je  zná a porozumí Vám!

*Pavla Konyová, mamuska.pavla@seznam.cz , tel. 731 824 562
Mareček, narozený ve 25. týdnu u Apolináře. V ÚT, ST, ČT Vám bude Pavla k dispozici od 11-12hodin  . 
V případě, že Vám tento čas nevyhovuje, vyberte si jinou maminku, se kterou byste si rádi popovídali : laické poradkyně

Žádné komentáře:

Okomentovat